V minulosti lidé spali podle toho, jak svítilo slunce a jaké bylo roční období. Když bylo léto, spalo se méně, protože se déle pracovalo. Když byla zima, spalo se delší dobu, často dvojfázově, protože tma byla už od šesté hodiny odpolední. Díky rozvoji vědy a techniky máme prakticky nepřetržitě možnost mít na jedno kliknutí světlo kdekoliv a kdykoliv, a proto se neřídíme přirozeným střídánímm dne a noci. Náš spánek podřizujeme ostatním potřebám. Jsou to ale potřeby biologické, nebo ty vyplývající ze společnosti?

Kdykoliv přednáším, pokládám svým posluchačům dvě otázky: „Jak jste se dneska vyspali?“, a „Kdo z Vás spal alespoň sedm a půl hodiny, ruce nahoru?“. Pokud přednáším v ranních hodinách, tak na první otázku se na mě obrátí spousta ospalých, velkými kruhy orámovaných očí. Při pokládání té druhé otázky vidím stále stejné oči a k nim sem tam zvednutou ruku. A to mi jako vědci samozřejmě jen tak nedá, a proto se hned ptám: „A co jste večer dělali?“. Nejčastější odpovědi?  Práce, sociální sítě, brouzdání po internetu, sledování TV, filmů. Poznáváte se? Kolik hodin jste za poslední týden v průměru naspali vy?

   Prakticky všechny mezinárodní i národní organizace (např. American Academy of Sleep Medicine, World Sleep Society, National Sleep Foundation, European Sleep Research Society, …)  zabývající se spánkem se shodují, že v současné době je doporučená délka spánku pro zdravého dospělého jedince 7-9 hodin¹. Aby se člověk kvalitně vyspal, aby mohly proběhnout všechny procesy a cykly, které jsme si popsali v dřívějším článku, dospělý člověk by měl denně naspat průměrně osm hodin. Ale kdo z nás tak opravdu spí? Kdo z nás nedohání po večerech resty do práce, a spánkové resty se nesnaží dohnat o víkendech či dovolených? Je vědecky dokázáno, že za poslední století průměrná délka spánku rapidně klesá. 

„Když nebudu vyspávat, více toho stihnu. Anebo ne?“

Bohužel ve společnosti převládá hromada spánkových mýtů. A co je horší, lidé jim stále věří. Jedním z těchto mýtů je víra v to, že když budu méně spát, více toho stihnu. Opak je ale pravdou. Když budete málo spát, můžete opravdu stihnout více, ale jen po omezenou dobu, kdy tělo v návalu adrenalinu bude zvládat vyšší nároky. Takto ale nelze fungovat dlouhodobě. Vaše tělo v rámci zachování sebe sama přepne do nouzového režimu. Takže ve výsledku vám bude práce trvat déle. Proč? Budete potřebovat více času na to, abyste dokázali vyhodnotit, na co se díváte, aby váš mozek dokázal zanalyzovat viděné a vyslal signál, co se má dále dít. Budete si hůře pamatovat (protože spánek je velmi důležitý pro ukládání informací do dlouhodobé paměti), následkem čehož vám bude déle trvat, abyste se na cokoliv rozpomněli. Nové nápady, kreativita, schopnost spolupráce? To vše je nedostatečným spánkem narušeno. A mysleli jste někdy na bezpečnost práce? Kolik úrazů se stane v důsledku nedostatečného spánku? Určitě si vybavíte situace, kdy vám všechno padalo z rukou, kdy jste zakopávali a celý den byl postavený na hlavu. Věřím, že kdybychom měli obraceč času, zjistili bychom, že jste předtím špatně spali. A to nemluvím o tom, jak spánková deprivace zasahuje do procesu udržení dobré nálady či dokonce zdraví!

   Tesla, Trump… a nejen oni se chvástali tím, že jim stačí tři hodiny spánku denně a že kdo spí více, nemá šanci nikdy v ničem uspět. No, ale jak na tom byli a jsou zdravotně a psychicky, to už je druhá stránka věci, o které se nemluví. Nebo víte, že se Tesla psychicky a zdravotně zhroutil a že se pak velice, velice dlouho dával dohromady? Co vrcholoví manažeři? Syndrom vyhoření, chronický únavový syndrom? Jistě ve svém okolí najdete nejednoho člověka, který vyhořel, nebo se u něj projevily zdravotní problémy v důsledku nadměrného stresu, tlaku na výkon a nepravidelného a nedostatečně dlouhého spánku. Abychom ale všem kriticky nekřivdili, v populaci existují tzv. short sleepers, neboli krátcí spáči. To jsou jedinci, kteří z fyziologického hlediska potřebují minimální počet hodin na to, aby se cítili vyspaní a odpočatí a abych jejich tělo mělo dostatečný prostor pro uzavření všech smyček cyklů, které se otevírají a zavírají v průběhu noci. Takovýchto osob je v populaci opravdu nepatrné zastoupení. Pro doplnění ještě uveďme, že jejich opakem jsou tzv. long sleepers, což jsou naopak lidé, kteří k fungování potřebují větší než obvyklé množství spánku. V jejich případě pak zůstává otázkou, kdy nadměrné množství spánku už považovat za poruchu a kdy ne, ale o tom jindy.

„Nech je spát, protože až se probudí, pohnou horami.“

   Dnešní společnost nabízí neustále nové podněty, nové výzvy. Z každé strany se na nás valí reklamy na různé akce, setkání, všude různé seberozvojové a vzdělávací aktivity, zapojte se do toho a onoho. Do toho běžná práce, péče o rodinu, domácnost. Každý den má ale pouze 24 hodin. A minimálně třetinu z nich byste měli strávit spánkem. Pokud se tedy neřadíte mezi krátké spáče, snažte si pohlídat ideální délku svého spánku. Každý totiž nepotřebuje osm hodin. Jak zjistíte, kolik je pro vás zmíněný ideál? Jednoduše. Dovolte svému tělu přirozeně chodit spát, když je unavené (žádné ještě deset minut a pak půjdu) a vstávejte bez budíku. Zaexperimentujte si a vyzkoušejte, kdy je pro vás ideální doba k usnutí a kdy se přirozeně sami vzbudíte s pocitem odpočatosti a hlavně bez pocitu dalšího převalení se na bok a potřeby spát. Možná budete překvapeni a zjistíte, že vám stačí sedm hodin a jste fit. Potom už stačí jediné, pro vaše duševní i fyzické zdraví, výkonnost a dobrou náladu tento režim udržovat každý den včetně víkendů a volných dní.

_{1 –} Hirshkowitz, M., Whiton, K., Albert, S. M., Alessi, C., Bruni, O., DonCarlos, L., Hazen, N., Herman, J., Katz, E. S., Kheirandish-Gozal, L., Neubauer, D. N., O’Donnell, A. E., Ohayon, M., Peever, J., Rawding, R., Sachdeva, R. C., Setters, B., Vitiello, M. V., Ware, J. C., & Adams Hillard, P. J. (2015). National Sleep Foundation’s sleep time duration recommendations: methodology and results summary. Sleep health, 1(1), 40–43. https://doi.org/10.1016/j.sleh.2014.12.010