Co se to semnou v noci děje? Anebo první kroky za taji spánkových poruch

Víte, co jsou to parasomnie? Parasomnie je skupina poruch spánku, které se vyznačují abnormálními projevy během usínání, v průběhu spánku či při probouzení. Člověk, který trpí některým druhem parasomnie, se nachází v takovém zvláštním stavu, který je někde na pomezí spánku a bdělosti. Parasomnie jsou zvláštní také tím, že jsou často součástí nějaké další poruchy spánku či jiné psychické poruchy. Existuje celá řada parasomnií, my se budeme zabývat těmi, o kterých jste nejspíše již někdy slyšeli.

Jak jsme si řekli v prvním díle naší spánkové poradny, existují dvě velké skupiny poruch spánku^[1]. Tu první jsme si představili v minulém článku. Druhá projevující se neobvyklými stavy či chováním, které jsou vázané na spánek, je na řadě dnes. Vysvětlíme si, jaký je rozdíl mezi noční můrou a nočním děsem, co je to spánková obrna a jak to může vypadat, když se člověk v noci pohybuje, aniž by měl.

            Když se podíváme na parasomnie z většího nadhledu, můžeme je rozdělit podle toho, na jakou fázi spánku jsou vázány. Jestli si vzpomínáte z jiného článku, tak spánek dělíme do několika stádií. Parasomnie se mohou vázat buď na REM spánek, zde jsou typickými příklady noční můry nebo spánková obrna, případně pak na NREM spánek, kam řadíme noční děsy nebo například náměsíčnost. Poměrně častý je souběžný výskyt několika parasomnií nebo jejich kombinace s ostatními poruchami spánku. Nyní blíže k těm poruchám vázaným na NREM spánek.

            Vaše děti klidně spí. Vy se ještě v pozdní večer díváte na nějaký seriál a najednou slyšíte z dětského pokoje hysterický křik a pláč. Běžíte se podívat, co se děje, a na posteli najdete své dítě, jak s vytřeštěnými očima plnýma strachu křičí a pláče. Srdce mu tluče jako o závod. Pokusy o uklidnění selhávají. A najednou, do pár minut ten malý vyděšený človíček opět plně usíná a ráno si nic nepamatuje. Pavor noctornus, neboli noční děsy, při první atace děsivý zážitek zejména pro rodiče. Vyskytuje se do pár hodin po usnutí dítěte a stejně jako ostatní poruchy vázané na NREM spánek s přibývajícím věkem většinou spontánně mizí. Příznaky jsou velmi podobné jako u nočních můr. U těch jsou ale zásadní dva rozdíly: noční můry se vyskytují spíše až v druhé polovině noci a dochází u nich k úplnému probuzení s velmi podrobným a živým zážitkem silně děsivého snu. Obsahem takovéhoto snu je nejčastěji pocit ohrožení života samotného spáče nebo někoho jemu blízkého. Po noční můře je typicky přítomen strach znovu usnout. V případě, že se noční můry opakují, je možné, že si dítě vytvoří podmíněný strach a úzkosti ze spánku obecně. Noční můry jsou rovněž typické pro dětský věk, uvádí se, že až 75 % dětí zažívají noční můry. S věkem dochází k vymizení. Avšak opakovanými nočními můrami může trpět až 8 % dospělé populace. 

Poslední poruchu, kterou si dnes přiblížíme, je tzv. spánková obrna, někdy nazývána jako spánková paralýza. A jak vypadá? Po probuzení dochází k tomu, že zasažená osoba přijde o schopnost pohybu, je kompletně paralyzovaná, nemůže mluvit, má zachováno pouze dýchání a pohyb očima. Člověk si na vše pamatuje a je plně při vědomí, zároveň zažívá obrovský strach a úzkost, obzvláště, pokud se s paralýzou ještě nesetkal a zažívá ataku poprvé. Ve velkém procentu případů je tato až několik minut trvající paralýza doprovázena halucinacemi. Osoby trpící spánkovou obrnou nejčastěji popisují, že viděly nějakou temnou osobu v kápi, postavu, která nemusí být lidská. Jsou ale také případy, kdy je obrna vnímána jako něco pozitivního, kdy jedinci zažívají stavy popisované jako astrální opuštění těla nebo létání. Ačkoliv se to nemusí zdát, spánková obrna není v populaci zase až tak výjimečná, její prevalence se odhaduje kolem 8 %, u vysokoškolských studentů pak stoupá až k necelým 30 %. Proč? Velký podíl na jejím vzniku má totiž nadměrný stres, pocity vyčerpání a zejména nepravidelný režim spánku a bdění.

Ale zůstaňme ještě chvíli u typických poruch dětského věku. Zbývá nám říct si pár slov o tzv. somnambulismu neboli náměsíčnictví. Somnambulismus je spojen s celkovým autonomním chováním, které zahrnuje chůzi. Co to znamená? Takový jedinec se obvykle posadí na posteli, mívá zmatený výraz, skleněný pohled, následně se postaví a často chodí různě po bytě. U náměsíčnosti je také typické, že náměsíčný jedinec vykonává běžné činnosti na neobvyklých místech. Takže, až se v noci probudíte a uvidíte své dítě, jak se snaží vykonat potřebu do šuplíku v komodě, nebojte, nedělá to vědomě. Protože náměsíčníka ne vždy uhlídáte, je opravdu důležité dbát na bezpečnost, aby nedošlo k neštěstí jako vypadnutí z okna, odchodu z bytu a podobně. Takže nezapomínejte večer zajistit okna, zamknout dveře. Epizoda somnambulismu končí velmi často tak, že dítě usne někde jinde, nebo se samo vrátí do své postele a pokračuje ve spánku. Jen velmi těžko spáče vzbudíte, proto je lepší jej opatrně nasměrovat, odvést zpátky do jeho lůžka a uložit k pokračujícímu spánku.

A tím jsme se hezky dostali zpátky k tomu, že základním kamenem pro kvalitní spánek je udržování pravidelného střídání spánku a bdění bez velkých výkyvů, které pak mohou způsobit třeba spánkovou obrnu.

^[1] Poznatky vycházení z Nevšímalová, S., Šonka, K. et al. (2007). Poruchy spánku a bdění. Praha: Galén.; Moráň, M. (2009). Poruchy spánku. Interní Med. 11(10): 466–470.; Světová zdravotnická organizace (2006). Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka (5. vyd.). Praha: Psychiatrické centrum.; Kliková, M., Sharpless, BA., Bušková, J. (2021). Could sleep paralysis be pleasant?. Journal of Sleep Research, 30(3), „e13154“.; Sharpless, BA., Kliková, M. (2019). Clinical features of isolated sleep paralysis. Sleep Medicine. 58, 102-106.