Používání zraku se za posledních sto let razantně změnilo

Neurovizuální optometrie je poměrně nový obor, který pracuje se zrakovým vnímáním a který vychází z toho, jak se zrak propojuje s mozkem. Optometristé se tímto tématem začali zabývat již na přelomu 20. a 30. let minulého století. Za tu dobu se ale mnohé změnilo. Jaké je naše pojetí neurovizuální optometrie? Jak se během posledních několika desítek let změnilo používání zraku? A proč je důležité se o svoje okohybné svaly starat? Odpovědi se dozvíte v dnešním článku.

O pojetí neurovizuální optometrie se zasloužil americký optometrista Arthur Marten Skeffington (1890-1976), který v roce 1928 spolu s E. B. Alexanderem vytvořil 21 OEP (Optometric extension program), 21 podrobných kroků k vyšetření binokulárního vidění. Od té doby uběhlo téměř sto let. A za těch sto let se svět značně změnil. Nyní je potřeba se na toto téma dívat z pohledu moderních technologií. Ať už je to z pohledu toho, že nám moderní technologie dávají nové možnosti měření neurovizuálního systému, díky čemuž můžeme měřit i věci, které odborníci dříve měřit nemohli a nemohli s nimi ani pracovat, až po to, že moderní technologie a jejich nadužívání velmi ovlivňují náš neurovizuální systém a zrak a dost zásadně ovlivňují i to, jak se chováme v běžném životě. 

Náš zrak byl evolučně vyvinutý pro používání na dálku, to znamená pro používání ve vzdálenosti pěti a více metrů od nás. V této vzdálenosti jsou okohybné svaly relaxované. V minulosti se zrak na blízko tolik nepoužíval, nečetly se knihy, nebyly počítače, lidé trávili čas spíše v přírodě a více koukali do dálky. Pokud bylo potřeba se podívat na blízko, svaly na chvíli zabraly, a potom se vrátily zpět do relaxované polohy, tedy k pohledu do dálky. Dnes tomu tak ale není, respektive je tomu právě naopak. Díváme se převážně do blízky 2 metrů a méně (telefony, tablety, počítače, čtení, psaní) a relaxační polohy naše okohybné svaly dosahují jen velmi málo. Kvůli tomu jsou pak svaly našich očí přetížené.

My si nesprávné fungování našeho zraku bohužel uvědomíme opravdu až v momentě, kdy přestává “hmatatelně” fungovat.

S touto změnou preferované vzdálenosti se naprosto změnila náročnost toho, jak zrak používáme, kolik energie nás to stojí, a hlavně to, v jaké kvalitě jsme schopni zrak udržet. Představte si, že držíte v natažené ruce půllitrovou láhev. To se zdá jako jednoduchý úkol, když to děláte pár minut, ale v momentě, kdy se o to budete snažit celou pracovní dobu, začne být sval přetížený a přestane se chovat tak, jak by měl. Tím pádem ho váš mozek nebude moci použít k tomu, abyste cokoliv zvedli a vaše ruka bude přetížená. To stejné se děje i s okohybnými svaly. Ty sice vydrží mnohem více než svaly na ruce, ale  pokud je zatěžujeme 8 a více hodin denně, dokážeme tuhle jejich výbornou strukturu a výdrž postupně zdevastovat. Dochází k tomu, že okohybné svaly přestanou být v harmonii. Jeden sval funguje, druhý ne, a náš mozek se velmi nadře na to, abychom byli schopni vidět to, co chceme a potřebujeme. 

Okohybné svaly jsou nezbytné pro přeostřování pohledu na různé vzdálenosti a kvalitní vidění. Mozek to buď zvládá, nebo ne. Pokud jsou potíže malé, je mozek schopen spoustu věcí a nejasných či nepřesných informací doladit, doplnit a vyřešit sám. Přestane například používat jedno oko a začne více věcí dopočítávat. V praxi to pak vypadá tak, že vám bude spíše předkládat to, co si myslí, že byste měli vidět na základě zkušenosti z minulosti, než to, co by tam opravdu reálně mělo být. My si nesprávné fungování našeho zraku bohužel uvědomíme opravdu až v momentě, kdy přestává “hmatatelně” fungovat, máme například rozmazané vidění, bolí a pálí nás oči, jsme unavení a nebo nás nevysvětlitelně bolí hlava. 

Když se podíváme na řešení zrakových problémů blíže, v optikách se zaměřují na statický zrak, což jsou dioptrie, které se korigují brýlemi. My se zabýváme dynamickým zrakem. Dynamické pojetí mnohem lépe odráží reálnou potřebu fungování očí. V momentě, kdy se na zrak podíváme pohledem dynamiky, tzn. přeostřováním na desítky míst během minuty, tak každou takovou změnu vzdálenosti nastavují okohybné svaly. To, že nosíte brýle, respektive dioptrie, je fajn, ale to neřeší fungování vašich okohybných svalů, aparátu, který to celé řídí.

Neurovizuální optometrie a z ní vycházející trénink je o tom, že se snažíme, aby vaše oči a okohybné svaly fungovaly a byly nastavené tak, jak je to pro ně přirozené. Snažíme se předcházet jejich opotřebovávání. A snažíme se, aby mozek, který potřebuje přijímat informace z vnějšího prostředí, tyto informace získával v dobré kvalitě. Tím, že je sám uložen v lebce, tak se k němu tyto informace dostávají prostřednictvím našich smyslů, ať už pomocí zraku, který je naším nejdůležitějším smyslem a který přijímá a předává až 80 % informací nebo sluchu a středního ucha, které nám dává informace o rovnováze a poloze, a dalších. Naším cílem je, aby všechny vaše smysly fungovaly v souladu a umožnily tak přijímat a předávat informace přicházející z okolí do mozku rychle a v co nejvyšší kvalitě. Proto koncovka “senses” v názvu našich společností. Ke kvalitnímu využívání smyslů potřebujete i kvalitní spánek, o kterém si můžete přečíst v jiných článcích na našem blogu.

Dnes se všude říká, jak jsou informace to nejdůležitější, co máme. Každou vteřinu na nás útočí ze všech stran. Bohužel dnešní lidé jsou schopní z těchto informací přijímat málo. Ne proto, že by těch informací bylo až tak moc, ale proto, že špatně používají svůj neurovizuální systém. Tím pádem se ty informace neukládají do mozku tak, jak by se měly ukládat, a lidé je pak nejsou schopni aplikovat do každodenního života. A přitom mnohdy stačí tak málo. Věříme, že díky naší společné práci bude váš život o poznání snazší.