Co se to se mnou v noci děje? Anebo první kroky za taji spánkových poruch

Nyní již víme, že nejčastější poruchou spánku je tzv. insomnie neboli nespavost. Co se ale málo ví, je, že na druhé straně vah stojí skupina poruch charakterizovaná nadměrnou denní spavostí, které označujeme jako hypersomnie. Ač se to na první pohled nemusí zdát, tak i nadměrná denní spavost může představovat závažný problém, který má nemalý dopad na život postiženého spáče. Co to jsou hypersomnie, jak se projevují, která je vzácná a kdy zbystřit, když Vaše dítko moc spí, to si povíme v dnešním díle spánková poradny.

Když se o někom řekne, že je to velký spáč, většinu z nás nenapadne, že by nadměrné množství spánku mohlo představovat nějaký problém, natož že by se mohlo jednat o poruchu. A přesto tomu tak může být. Nadměrná denní spavost je řazena mezi poruchy spánku. Představuje dokonce jeden z velkých problémů, protože jedinci, kteří trpí nějakou těžší formou ze skupiny poruch charakterizovanými nadměrnou denní spavostí, bývají výrazně omezováni prakticky ve všech oblastech života. Mívají narušenu schopnost pracovního výkonu, jsou omezováni v trávení svého volného času, často je trápí problémy ve vztazích. Proč to mu tak je? 

    Přestože nadměrnou denní spavostí v lehké formě trpí až 20 % procent populace (v těch těžších formách je to okolo 5 %) a přestože první popsané příznaky o této skupině poruch můžeme nelézt již v Božské komedii od Alighieriho ze 14. století, nadměrná denní spavost stále nebývá tou první v hledáčku zájmů vědců. Neschopnost udržet kontinuální bdělost během dne, občas prodloužený noční spánek. Vždyť o nic nejde, Pepa si jen trochu pospal a hodil si pár šlofíčků, ne? Ale teď si představte, že tenhle Pepa to, jestli usne, kdy usne a na jak dlouho usne, vůbec nemůže vědomě ovládat. Prostě to najednou přijde a prásk, Pepa usne kdykoliv a kdekoliv. No jo, ale co když bude zrovna řídit? 

Tak tohle narkolepsii, první zástupkyni ze skupiny poruch s nadměrnou denní nespavosti, vůbec nezajímá. Právě nehodovost a kognitivní poruchy postihující především paměť patří mezi závažné komplikace, které jedince donutí vyhledat lékaře. Narkolepsie patří mezi nejstarší klinicky popsané spánkové poruchy. Je charakterizována záchvaty neodkladného imperativního spánku, které se opakují několikrát v průběhu dne a často mají krátké trvání do deseti minut, výjimečně až do půl hodiny. Po probuzení se jedinci cítí odpočatě, nicméně po nějakém časovém horizontu opět dochází k další spánkové atace. Pokud se k tomuto spánkovému záchvatu přidruží i náhlá svalová atonie (ochabnutí) šíjových a obličejových svalů spojená s poklesnutím v kolenou (někdy přecházející až do pádu), mluvíme o narkolepsii s kataplexií. Kataplexie bývá nejčastěji vyvolána nějakým silným emočním prožitkem jako je smích, radost, úlek, ale i zlost či vztek. A aby toho nebylo málo u narkolepsie můžeme pozorovat i další přidružené spánkové poruchy, o kterých jsme si psali minule, například spánková obrna nebo hypnagogické halucinace. Narkolepsie je poměrně vzácné onemocnění, které postihuje populaci zhruba v 0,1 % případů. První příznaky se však mohou objevovat již v dětském věku, nemívají ale typický charakter záchvatovitého spaní, ale jde spíše o nadměrnou potřebu denního spánku. Děti usínají například během vyučování, během odpoledne jsou schopny prospat i několik hodin. 

    Když se ale zpět vrátíme k hypersomnii, můžeme u ní hovořit o dvou základních typech, idiopatické a rekurentní. Jaký je mezi nimi rozdíl? Začněme tím, co mají společného, tím je zvýšená potřeba denního spánku, který ale nemá neodkladný ráz jako v případě narkolepsie. U idiopatické hypersomnie bývá tento denní spánek mnohem delší. Náš pacient Pepa by místo několika pětiminutových záchvatů spánku, spal třeba několik hodin v kuse. Navíc, můžeme pak ještě rozlišovat, zda je či není souběžně s denní spavostí přítomno i prodloužení nočního spánku na více než 10 hodin. Suma sumárum, Pepa by prospal většinu dne. U rekurentní hypersomnie jde o periodické epizody spánku, které trvají v kuse několik dní, vzácně až týdnů. Pacient je tráví spánkem, který bývá přerušován prakticky jen na jídlo a potřebu WC. Po odeznění ataky bývá spánek v normálu. Ve vzácných případech může být rekurentní hypersomnie doprovázena i dalšími příznaky jako jsou megafágie (rychlý přírůstek na váze až o 5 kg během několika dnů), hypersexualita, agresivita, pocity zmatenosti i halucinace. V tomto případě jde o tzv. Kleineho-Levinův syndrom. A co s tím?

    Pacienti, kteří trpí některou z forem poruch s nadměrnou denní spavostí se bohužel v rámci terapie ve většině případů neobejdou bez užívání léků. Velice důležitá, zejména u narkolepsie, je úprava denního režimu, pocity únavy a ospalosti pacienti zahání aktivním pohybem. Pocity zmatenosti po probuzení pomáhají zvládat studené sprchy, silná káva, ale nejlépe pohyb na čerstvém vzduchu. Protože tato skupina poruch bohužel velmi narušuje běžné fungování člověka ve společnosti, je doporučována i podpůrná psychoterapie.

Zdroje: 

Nevšímalová, S., Šonka, K. et al. (2007). Poruchy spánku a bdění. Praha: Galén. 

American Academy of Sleep Medicine: The Classification of Sleep Disorders. Diagnostic and Coding Manual, 2nd Edition. 2005, Illinois, AASM.