Co se to semnou v noci děje? Anebo první kroky za taji spánkových poruch

Velká část potíží se spánkem je způsobena nesprávnou spánkovou hygienou a nepravidelným režimem spánku a bdění. Přesto existují poruchy, u kterých Vám úprava těchto základních kamenů spánkové problémy nevyřeší. Jedná se o poruchy^[1], se kterými by Vám měl pomoci nejčastěji neurolog, ale také psychiatr nebo psycholog. Abyste si dokázali představit, kdy už je potřeba se na tyto specialisty obrátit, pojďme si v krátkosti představit první dvě nejčastější spánkové poruchy. Která spánková porucha nás trápí nejčastěji? A která z poruch vyžaduje každodenní užívání speciálního přístroje?

Na spánkové poruchy můžeme nahlížet z různých diagnostických systémů^[2]. Abychom se však v těchto klasifikacích zbytečně neutopili, můžeme v nejobecnější rovině říct, že existují dvě skupiny spánkových poruch. V první skupině jde o narušení množství, kvality či načasování spánku. V té druhé pak jde o stavy charakterizované neobvyklými projevy, které jsou na spánek vázané. V naší spánkové poradně si dnes představíme první dvě spánkové poruchy, se kterými se pacienti nejčastěji obrací na odborníky.

Blíží se večer a ve vaší hlavě začíná blikat kontrolka spouštějící malý hlásek, který vám říká: „Hele, Franto, za chvíli je tady noc, to zase bude. Nepůjde ti usnout, budeš se hodiny převalovat na posteli, koukat do stropu a ráno budeš unavený. A to máš zrovna důležitou schůzku“. Tak přesně takhle mohou vypadat typické myšlenky, které přepadají jedince, který trpí nejčastější spánkovou poruchou tzv. insomnií neboli nespavostí. Ano, řeknete si, že každý z nás přece zažil bezesné noci, špatné spaní, velkou únavu přes den. Troufneme si ale odhadnout, že dokážete přesně říct, kdy to bylo a proč. Nečekala vás velká zkouška? Nestalo se nějaké neštěstí v rodině? U osob trpících nespavostí jsou však potíže s usínáním, časté noční buzení a časné ranní probouzení s přetrvávající velkou denní únavou (která má dopad na emoce, chování a efektivitu fungování) přítomny minimálně třikrát týdně po dobu alespoň jednoho měsíce. Bohužel čím dál více jedinců trápí nespavost po celá léta. Pro správné nastavení léčby je u insomnie důležité zjistit, co je její příčinou, zda jde o reakci na právě prožívanou situaci v životě, či zda se jedná spíše o naučené chování zabraňující spánku, nebo je příčina ukotvena někde jinde. Tak jak tak platí, že čím dříve začnete svou nespavost řešit, tím lépe. Pozor na hypnotika, léky na spaní. Ta by se měla užívat opravdu jen krátkodobě a léčba by spíše měla spočívat v psychoterapii s využitím kognitivně behaviorální terapie^[3].

Tvrdě spíte, něco hezkého se vám zdá a najednou vás z této letargie vytrhne hlasité chrápání vašeho spolunocležníka. Drcnete do něj, chvíli klid a znovu. Jsou dvě možnosti, buď dostanete dostatečný prostor na to, abyste před další vlnou chrápání znovu usnuli, nebo to štěstí nemáte a chrápání vám narušuje spánek až do rána. A teď si představte, že ten člověk vedle vás chrápe a najednou přestane dýchat. Vy počítáte každou vteřinu, kdy se znovu nadechne. Najednou nastane zalapání po dechu, nádech, probuzení spícího, otočení na druhý bok a po chviličce se celý proces opakuje, často celou noc. Dámy a pánové, právě jste byli svědky obstrukční spánkové apnoe (OSA), jejíž prevalence v populaci se odhaduje od 3 % až do 21 %. OSA je zákeřná v tom, že během apnoických či hypopnoických pauz dochází k poklesům saturace hemoglobinu kyslíkem. S opakovaným nočním probouzením přichází ruku v ruce nadměrná denní spavost, únava a pokles výkonnosti. Na osu pozor, je prokázáno, že nemocní s OSA mají prokazatelně vyšší mortalitu i morbiditu, a bohužel se nevyhýbá ani dětem. Pokud si vaše okolí stěžuje, že velice chrápete a vy se během dne cítíte jak přejetí parním válcem, usínáte a jste pořád velmi unavení, neváhejte, a ještě dnes se objednejte do spánkové laboratoře. Pravděpodobně odejdete s primárním doporučením změnit svůj životní styl s cílem zhubnout a dostanete do batůžku přístroj CPAP, který vám bude udržovat stabilní přetlak v dýchacích cestách. Tím pádem bude zabraňovat zvýšenému riziku rozvoje hypertenze, kardiálních či ischemických příhod.

    V dalším díle naší poradny se podíváme na skupinu poruch charakteristických nadměrným spaním, tzv. hypersomnie.

^[1] Poznatky vycházení z Nevšímalová, S., Šonka, K. et al. (2007). Poruchy spánku a bdění. Praha: Galén.; Moráň, M. (2009). Poruchy spánku. Interní Med. 11(10): 466–470.; Světová zdravotnická organizace (2006). Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka (5. vyd.). Praha: Psychiatrické centrum.

^[2] MKN-10 je Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize, ze které vycházejí lékaři zejména v ČR. V zahraničí se nejčastěji používá DSM-5, což je Diagnostický a statistický manuál duševních poruch Americké psychiatrické asociace. U poruch spánku můžeme vycházet přímo z ICSD-2, co je Mezinárodní klasifikace spánkových poruch, 2. vydání. Každá z těchto klasifikací má přesně daná kritéria pro určitou poruchu, která se však mohou mezi sebou lišit. 

^[3] Kognitivně behaviorální terapie (KBT) staví na principu nácviku práce s vtíravými myšlenkami a nácviku a osvojení správného chování a návyků, které se pojí se spánkem. Vždy by měla být prováděna pod vedením odborníka.