Ranní ptáče dál doskáče, ale co vy, sovy?

Pro ranní ptáčata je typické, že velmi brzy ráno vstávají, po probuzení jsou hned plná energie a připravena do akce. Večer ale chodí spát v brzkých hodinách, takže na večírcích je většinou nepotkáte. Na druhé straně barikády stojí večerní sovy. Když bychom to vzali do extrému, tak výrazné sovy chodí spát v době, kdy výrazná ptáčata vstávají. Pro sovy je typické, že ožívají až odpoledne a jejich energie nebere konce ani v nočních hodinách. Rozdíly mezi těmito skupinami fascinují vědce už nějaký ten pátek, proto si shrneme nejdůležitější výsledky mnoha výzkumů.

Cirkadiánní preference, chronotypy, diurnální preference, chronotypologie či cirkadiánní typy jsou nejčastější názvy, se kterými se můžete v literatuře setkat. Ačkoliv jsou mezi sebou volně zaměňovány, a v jednoduchém slova smyslu bychom mohli říct, že všechny mluví o tom samém, je třeba upozornit, že každý název vychází z jiného principu.

Pojďme si vysvětlit, co který přesně znamená a na jakém základě je postaven.

Cirkadiánní preference bychom mohli definovat jako subjektivní preferenci pro vykonávání různých aktivit a činností, včetně spánku. Lze říci, že jde o jakýsi psychologický koncept toho, kdy se cítíme nejlépe. Oproti tomu chronotypy vycházejí více z biologické podstaty. Když mluvíme o chronotypech, tak je stanovujeme na základě tzv. střední doby spánku ve volných dnech, kdy je předpoklad, že náš spánek není narušen žádnou sociálně či společensky podmíněnou proměnnou, jako jsou školní či pracovní povinnosti, kvůli kterým často vstáváme pomocí budíku.

Cirkadiánní preference i chronotypy jsou navíc měřeny jinými metodami a dotazníky. Díky mnoha studiím však víme, že oba pojmy spolu vysoce korelují, tzn., že jsou v úzkém vztahu. Co to znamená? Když osoba skóruje v dotazníku měřícím preference jako večerní sova, stejně tak budou výsledky odpovídat i hodnotám pro sovy měřeným dotazníkem pro určení chronotypu. Abychom se v tom ale nezamotali, v textu budeme dále používat název chronotyp, který je v populaci obecně nejvíce rozšířený.

V současné době rozlišujeme tři základní chronotypy. Žijí mezi námi lidé s ranním chronotypem (známí jako ranní ptáčata, méně často jako skřivani), s večerním chronotypem (těm říkáme sovy) a mezi nimi najdeme osoby s nevyhraněným či neutrálním chronotypem. Někteří autoři tyto tři kategorie dělí ještě dle přísnějších kritérií, takže si můžeme přečíst o výrazně či spíše ranních či večerních chronotypech atd. To, do jaké kategorie spadáte zrovna teď vy, záleží na několika faktorech. Příslušnost ke chronotypu je silně provázána s věkem. U většiny dětí převažuje ten ranní. K významnému posunu k večernímu nastavení dochází v průběhu puberty. V důsledku změn v homeostatickém (pomalejší akumulace homeostatického spánkového tlaku) a cirkadiánním (tendence mít delší vnitřní čas ve srovnání s dospělými) systému se v období dospívání objevuje syndrom zpožděné spánkové fáze (DSPS). DSPS je charakterizován pozdější tendencí jít spát a chronickou neschopností usnout a probudit se v požadovaný, často velmi brzký ranní, čas. Ve středním věku bývá chronotyp zpravidla ustálen po delší časový úsek, i když je zatěžován vnějšími vlivy jako je například péče o děti. V tomto období odpovídá rozložení zastoupení chronotypů v populaci Gaussově křivce, je rovnoměrné s převahou nevyhraněných typů. Opětovný obrat směrem k rannímu chronotypu lze spatřit ve stáří. Navíc v tomto období nastává i velká změna ve spánkovém chování a průběhu spánku.

Zajímavým zjištěním je, že se vědecká obec nedokáže shodnout na tom, zda existují rozdíly v zastoupení chronotypu mezi pohlavím. Některé studie uvádí, že u žen je větší převaha ranních typů, u mužů naopak. Jedním z vysvětlení je fakt, že ženy mají obecně horší spánek než muži a že je na nich stále většinová péče o domácnost a rodinu. Výzkumy z naší republiky opakovaně rozdíly v zastoupení chronotypu mezi pohlavím nepotvrdily.

Studie nicméně potvrzují, že mezi jednotlivými chronotypy nalezneme rozdíly ve fyziologických i osobnostních vlastnostech a charakteristikách. Mezi ty fyziologické lze zahrnout rozdílné kolísání tělesné teploty, rozdílnou hormonální produkci i odlišné metabolické děje. Osobnostní charakteristiky více vyniknou, pokud je spojíme dohromady s dalším rozdílem, a to s geografickým určením místa pro život. Více sov najdeme spíše ve městech, zatímco ptáčata žijí raději na vesnicích či malých městech. Zatímco ptáčata jsou osoby spíše snaživé, hodně pečlivé a svědomité s jasným cílevědomým chováním, bez tendence riskovat a vybočovat ze zajetých kolejí, sovy bývají více nesystematické. Typická sova upřednostňuje bohémský styl života, který je obvyklý spíše ve městech, kde mají neustálý přísun nových podnětů a výzev, které vyhledávají. Oproti tomu poklidný a pravidelný život na vesnicích je stvořený spíše pro ptáčata. Ruku v ruce s dominantními charakteristikami osobnosti jde pak i určitá náchylnost k typickým poruchám. U sov spatřujeme více tendence k rizikovému závislému chování, stejně jako k dalším psychiatrickým poruchám jako jsou například deprese. Vyskytují se u nich také více spánkové poruchy. To se ale není moc čemu divit, když nastavení dnešní společnosti hraje do karet ranním ptáčatům. Kdo by neměl problémy se spánkem, když je po většinu života nucen vstávat v době, kdy na to jeho tělo není připraveno? Naopak ptáčata mají kvůli své pečlivosti větší tendence sklouzávat k neurotickým a úzkostným poruchám.

Suma sumárum, fungování dnešní společnosti, její nároky, nastavení sociálních norem a toho, co je považováno za normální, nahrává více lidem s ranním chronotypem. Přestože jsou sovy mnohem více kreativní, využívají ve své práci a myšlení jiné postupy, a přestože se ukazuje, že mohou být i více inteligentní, dosahují méně akademických i pracovních úspěchů. A přitom by třeba stačilo, kdyby firmy umožnily svým zaměstnancům pracovat tak, jak jsou na to z fyziologického hlediska nastaveni, třeba přes noc.